Vymyslené príbehy.

Jednoho hezkého slunečního dne, když ptáci začali zpívat a cvrčci cvrlikat, probíhal přes vesnici, jménem "Lazůrkov" chlapec, měl na sobě otrhané tepláky, které se spíše jevili jako tří-čtvrťáky na kalhotech měl přicvaknuté kšandy které měl jen tak jakkoli přehozené přes ramena, a poté na sobě měl tyrkysovou košili s tmavě modrými knoflíky, 2 zcela chyběli a zůstala po nich jen nášivka. Chlapec běžel hrdě, a oddaně.. dobíhal do školy, kde už dávno zvonilo na začáteční hodinu Literatury, byla to chudá škola, a učil v ní farář.. ono to vlastně celé byl kostel, kostel do kterého normálně přicházeli lidi na nedělní mši. Vesnice byla chudá, a porot nemohla postavit zvláště kostel a školu.
Chlapec se jmenoval David, bylo mi přibližně asi 8 let. A když doběhl do školy, dostal rákoskou přes obě ruce, učitel mu vyhuboval, aby se to již vícekrát nestalo.
S ubrečenýma očima si sedl do lavice, seděl na kreji a vedle něj jeho nejlepší kamarád, jmenoval se Martin. Martin byl starší, a cyhtřejší.. ikdyž byl větší zlobidlo a třeštidlo, než David.
Když skončila 1. hodina, farář neotálel, a pokračoval další hodinou. David nedával pozor a povídal si s Martinem, že někam půjdou, ale nestačili si to doříct, protože je farář okřikl, a vyhnal ven. Jejich rodiny byli zahandbeny, lidé se s nimi nechtěli stýkat, a z daleka se jim vyhýbali. David byl naštvaný, a zároveň smutný.. kvůli té celé věci, se pohádal s Martinem, a ještě ke všemu se začali mlátit deskami, Martin Davida silně udeřil pěstí do oka. David na něj chvíli neviděl, a pak bitva pokračovala.. až se nakonec oba dva vrátili domů. Davida stále bolelo oko, a proto se šel ochladit k řece, když se podíval do lehce pohybujícího se proudu, skoro vyjekl hrůzou, pod okem měl obrovitánský monokl, a na tváři šílenou modřinu.
* To mě doma moc nepochválí *, řekl si plačtivě, a popotáhl nudli. Dal se do obrovského breku, utekl z vesnice, a běžel, a běžel.. co mu nohy stačili, nechtěl, aby se kvůli němu rodian dělala starosti, a proto vyryl na desky: "Utekl jsem hodně daleko doufám že vám nebudu překášet." Bylo tam hodně pravopisných chyb, proč taky ne, když tak silně zanedbával školu..

No, a dál jsem to zatím nevymyslel.

Vojife: Haha..
..proto se jí říkalo Bílá Karkulka s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy...

Z toho jsem úplně nemohl.

Vojif- nasla som si to dnes v pc niekto mi to poslala uz davnejsie
Chalan: Miláčik, musíme sa porozprávať.
Baba: Mišo, čo tým myslíš?
Chalan: Niečo sa stalo..
Baba: čo sa deje? Je to zlé?
Chalan: Nechcem ti ublížiť, miláčik.
Baba: *Dúfam že sa so mnou nerozvedie, milujem ho tak moc.*
Chalan: Miláčik, si tam?
Baba: Áno som tu, čo je také dôležité?
Chalan: Neviem, či by som to mal povedať...
Baba: Už si s tým začal tak mi to prosím povedz.
Chalan: Odchádzam...
Baba: Miláčik, o čom to hovoríš? Nechcem, aby si ma opustil, milujem ťa.
Chalan: Nemyslím tak, myslím že odchádzam ďaleko preč...
Baba: Prečo? Celá tvoja rodina žije tu.
Chalan: Otec ma posiela do zahraničnej školy veľmi ďaleko.
Baba: Tomu nemôžem uveriť.
Otec zdvihol druhý telefón a prerušil rozhovor s výkrikom:
ERIKA!! čo som ti povedal o rozprávaní s chalanmi cez telefón!!
Zlož to!
Chalan: Waw, tvoj otec znie naozaj šialene.
Baba: Vieš aký je, ale nechcem aby si odišiel.
Chalan: Neutečieš so mnou?
Baba: Miláčik, vieš že by som išla, ale môj otec by zošalel!
Chalan: *Smutný* To je ok, rozumiem... myslím...
Baba: *Myslím, že nemôžem uveriť čo sa deje*
Chalan: Musím ti dnes večer niečo dať, pretože ráno odchádzam letom 1-80, takže ťa potrebujem vidieť teraz.
Baba: Dobre, uvidíme sa v parku.
Chalan: Tak za 20 minút.
Stretli sa v parku, objali a on jej dal list.
Chalan: Tu máš, to je pre teba, musím ísť.
Baba: *Slzy, plač*
Chalan: Miláčik, neplač, vieš že ťa ľúbim, ale musím už ísť.
Baba: Dobre (Odchádza pre?)
Odišli domov, Erika číta list, ktorý jej dal.
Je tam:
Erika, už vieš že odchádzam. Vedel som že bude lepšie keď napíšem ako veľa pre mňa znamenáš.
.Pravda je že som ťa nenávidel a nikdy som ťa tak moc nemiloval. Si moja suka a na to nikdy nezabudni! Nikdy som sa o teba nestaral.
A nikdy som sa s tebou nechcel rozprávať alebo byť pri tebe. Naozaj nemáš tušenie ako veľmi ťa nenávidím!
Nikdy si nespravila to správne a nikdy si nebola tam kde si mala. Nemyslel som si že môžem niekoho nenávidieť tak ako nenávidím teba!
A nikdy ťa už nechcem vidieť! Do konca života!
Nikdy mi nebude chýbať bozkávanie s tebou, nikdy už nechcem byť rozmaznávaný!
Nebudeš mi chýbať a to je sľub. Nikdy si nemala moju lásku a chcem aby si si to zapamätala. Suka!
Mala by si si odložiť túto správu, lebo to bude asi to posledné čo odomňa máš. Kurva! Tak strašne ťa nenávidim! ?skoro sa s tebou už nebudem rozprávať.
*Erika začala plakať, odhodila list do koša a plakala hodiny.
...Deň prešiel, je smutná, deprimovaná a cíti sa veľmi osamelá.
Potom jej niekto zavolal...*
Priateľ: Ako sa cítiš?
Baba: Nemôžem uveriť tomu čo sa stalo! Myslela som že ma ľúbil!
Priateľ: Ow, čo sa toho týka.. Mišo mi zanechal odkaz. Pred pár dňami. Mám ti povedať že sa máš pozrieť do vrecka v bunde.
Baba: Hmm, dobre..
(Našla kúsok papiera v bunde)
Je tam:
Miláčik, dúfam že toto nájdeš pred tým než prečítaš môj list. Vedel som, že tvoj otec to prečíta, tak som zamenil zopár slov...
Nenávisť = Láska
Nikdy = Vždy
Suka = Miláčik
Nebudem = Budem
Dúfam že si to nebrala vážne pretože ťa ľúbim z hĺbky srdca a bolo to tak ťažké opustiť ťa.
Baba: Oh bože! Mišo ma miloval! Musel mi to vložiť do vačku keď ma objal.
Priateľ: Heh dobre ale musím ísť.. Zavolaj mi neskôr.
Baba: *Šťastná* Dobre, budem čakať doma na moju lásku kým mi zavolá!
(Erika zapla tv)
[Nečakaná správa] Let 1-80, lietadlo havarovalo. Bolo na ceste do zahraničnej školy pre chalanov...
(Vypla tv)
O tri dni sa zabila pretože Mišo bol mŕtvy. Jej život už za nič nestál.
Deň potom zazvonil telefón. Nikto nezdvíhal, bol to Mišo, zanechal odkaz: Tu je Mišo, myslím že niesi doma tak som zavolal aby si vedela že som nažive. Zmeškal som let, pretože som sa s tebou musel stretnúť, našťastie žijem.

Chlapec a dievča išli na motorke viac
ako 120 km/h

D: Spomaľ prosím, bojím sa...
CH: Nie...je to zábava
D: To teda nieje...prosím spomaľ...
CH: Fajn...ak mi povieš že ma
miluješ...
D: Milujem ťa...spomaľ už...
CH: Teraz ma objím...ako by to malo byť
posledný krát..

Dievča ho objíme...

CH: Môžeš mi dať helmu dole a nasadiť
si
ju??...Zavadzia mi...

Na druhý deň v novinách:
Motocykel narazil do budovy kvôli
zlyhaniu bŕzd. Boli na ňom dvaja ľudia,
ale iba jeden prežil.
Pravdou je, že chlapec v polovici
strmého kopca zistil, že mu vypovedali
brzdy, ale nechcel aby to jeho
priateľka
vedela. Namiesto toho chcel, aby mu
povedala, že ho naozaj miluje, posledný
krát pocítiť jej objatie a potom jej
dal
svoju helmu napriek tomu, že to
znamenalo jeho smrť, len kvôli tomu,
aby
ona mohla žiť.

Vojife- ja som si to celé neprečítala lebo tam v každej skoro vete bolo písané Bílá Karkulka s červenými kroužky,modrými tečkami a velmi svetle fialovými pruhy.Mohol si to skrátiť .A ešte k tomu Lubošovi.Ja sa nechválim že mám profi mne je jedno či ho mám i tak už profi stratilo to čo v sebe malo.Ja ho môžem srať jak je celý magor.

...

"A proč jsi zelená?" "PROTOŽE JSEM BAGRRRRRR!!!!!!!!!!!!!!" A zajel Bílou Karkulku s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy. Pak, když se Bílá Karkulka s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy dostala z nemocnice, nějaký trapák si myslel, že má stále šaty od krve a napsal tu absolutně nepovedenou parodii- Červenou Karkulku.


(To jsem napsal už docela dost dávno, jak to teď čtu, je to docela trapné...)

Později dám nějaké další.

Mhajo, tak nevím, kdo se vytahuje s Profi...

Dobře, rozložím to (Dám to celé a co se nebude vejít dám do dalšího):

O Bílé Karkulce s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy

Byla jednou jedna holčička a ta měla všechno oblečení bílé s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy a proto se jí říkalo Bílá Karkulka s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy. Jednou se Bílá Karkulka s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy vydala na procházku. Maminka ale Bílé Karkulce s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy radila: "Bílá Karkulko s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy, nesmíš chodit přes les! Žije tam velký, žlutý a zlý bagr, který tě může převálcovat!" Ale Bílá Karkulka s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy ji neposlouchala a šla lesem. Jak mamča Bílé Karkulce s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy vykládala, velký, žlutý a zlý bagr tam opravdu číhal. Bílá Karkulka s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy se lekla a velký, žlutý a zlý bagr se Bílé Karkulky s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy ptal: "Hej! Bílá Karkulko s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy! Kam jdeš?" a Bílá Karkulka s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy odpověděla: "Víš, velký, žlutý a zlý bagře, já jdu k babičce, která má ráda, když se tam já- Bílá Karkulka s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy - občas zastavím." A tak velký, žlutý a zlý bagr nelenil, jel za babičkou a zelenilo se mu, protože nevěděl kudy se tam dostane a spadl do příkopu s trávou. Bílá Karkulka s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy zatím došla k babičce a zaťukala: " Tady jsem já, Bílá Karkulka s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy! Otevři!" Bílá Karkulka s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy slyšela babičku jak se šourá ke dveřím a bere za kliku. "Á! Pojď dál Bílá Karkulko s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy! Chovej se tu jako doma." A protože Bílá Karkulka s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy nechtěla babičce odporovat, začala tam rozbíjet všechen nábytek, nádobí a na babičku začala řvát. Velký, teď už zelený a zlý bagr to slyšel a podle toho věděl, kudy má jet. Pak zaklepal svým drapákem. "To jsem já, Bílá Karkulka s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy!" řekl velký, oranžový a zlý bagr velmi tenkým hlasem, protože si myslel, že tam Bílá Karkulka s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy ještě není, a že si babička jen cvičí kung-fu. Babička ztuhla a řekla: "Čože? Oňi šou dfě Bíjé Kajkujky s čejveňými kjoužky, modjými teštami a velmi švětje fiajovými pruhy?" a řekla to tak, protože jí zrovna vypadl zub. Velký, zelený a zlý bagr tam vlítnul a přejel babičku. Bílá Karkulka s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy si ničeho nevšimla, protože velký, zelený a zlý bagr se převlékl zrovna v tu chvíli, kdy si Bílá Karkulka s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy zrovna kousala nehty. Pak se Bílá Karkulka s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy zeptala: "Babičko, proč nemáš žádné oči, ale sklo?" "Abych nemohla vidět jak si moje vnučka, Bílá Karkulka s červenými kroužky, modrými tečkami a velmi světle fialovými pruhy, kouše nehty!" "A proč nemáš žádné uši?" "Abych neslyšela tvoje blbý votázky!!" "A proč máš drapák místo pusy?" "Protože jsem trapák..." "A proč js

OMG ja len upozornujem na chyby! Lubos ja ti nemám čo závidieť! SOm tu dlhšie ako ty a mám profi dlhšie ako ty!Tak sa neozívaj!