Vymyslené príbehy.

eldest- jo to bolo dobré niečo akokeby bájka...

o záchraně Japonska
Žil,byl jeden mistr karate.Byl to nejlepší karatista v Japonsku a nejednou vyhrál Velký Japonský Karatistický Souboj.Také měl ženu a dítě,které nadevše miloval.Když dítě vyrostlo,otec jej učil(jak to bývalo v Japonsku zvykem)umění karate.Jenže po dvou letech syn zemřel a otec pro něj dlouho truchlil.Od smrti mistrova syna uplynulo deset let a jednou,když se mistr procházel zahradami,zjevilo se před ním bílé světlo.Nejdříve si mistr myslel,že jsou to démoni,ale potom uviděl,že na místě záře teď leželo dítě.To dítě bylo nesmírně podobné mistrovu prvnímu dítěti a mistr jej přijal za vlastní.Když dítě dospělo,mistr jej začal učit svému umění a kupodivu,dítě bylo nadané stejně jako mistrův první syn.Když už syn ovládal umění karate,byl už mistr starý a zanedlouho zemřel.Syn pak ještě bydlel rok se svou matkou,ale i ta nakonec zemřela.A tak se mladík vydal do světa.Jednou,když procházel lesem,zjevila se mu před nohama bílá záře a z ní vystoupila postava,která začal pravit:“ty jsi vyvolený,za dva roky usedne na Japonský trůn krutý démon,který bude zemi jen ničit!Jen ty ho můžeš zastavit!“ a pak osoba zmizela.Uplynuli dva roky a na trůn skutečně usedl démon,říkali mu Akrenopus.Byl velice krutý a nemilosrdný,dával vysoké daně a jen zemi ničil.Mladík zatím byl ve vesnici pod hradem a znovu se mu zjevila stejná postava,jako před dvěma lety a pravila:“niní ti předám sílu potřebnou k poražení démona“ a mladíkem prošla obrovský proud moci a postava dále praví:“ale abys porazil démona,nesmíš si přestat věřit“ a pak postava zmizela.Mladík se vydal na hrad a snadno svou novou mocí zneškodnil strážce z podsvětí.Pak se dostal k démonovi a zvolal:“nuže,démone,tvoje dny jsou sečteny!“,ale démon se jen zasmál.Potom však mladík udeřil démon vší silou a tím démona rozzuřil.Sváděly dlouhý boj,až na konec démon srazil mladíka k zemi a praví:“jestli mě chceš porazit,tak proč bojuješ tak amatérsky?“ a dal mladíkovi poslední ránu.Po této ráně mladík zemřel,ale ve smrti se mu zjevila zase postava,která mu dala moc a pravila:“pokud nenajdeš cestu ty,tak kdo jiný?“.V tom se mladík probral k životu a svedl z démonem další zuřivý boj,až na konec démon celý zakrvácený lehl na zem.Pak mladík vyčerpaný lehl na zem a usnul navždy.

Fir tak toto už niečo bolo malo to dej aj sa tma niečo stalo dobré

Tak dobrá, odložme tamten příběh, a začněme nový!

O panovníkovi z Vinohrad:
V dnes, již známé části Prahy, pod jménem "Vinohrady", tehdá to bylo ještě město, jmenovalo se to tam "Královské Vinohrady", žil panovník, a ten měl sluhu. Sluha měl za úkol sloužit panovníkovi, hodně ho strojit, donést mu jídlo do pokoje a na požadovaný čas vzbudit. No krátce řečeno, byl ten panovník rozmazlený. Každý rok, přesně 23.3., byl hon. Hon na zajíce, a na srnky. panovník už se zúčastnil takových honů, že to sám ani nespočítal. V jednom z pokojů byla síň slávy, kde byli vycpané hlavy zvířat, které panovník zabil. Králova oblíbená zbraň, byla kuše. Byla z dubového dřeva a jemně nalakovaná, aby si kvůli ní král nezadřel třísku. Panovník měl také bratra, neměl ho moc rád, kvůli tomu, že se mu vždy dostávalo více pozornosti. A také proto, že každý rok zabil více zvířat, než on sám. A tento rok, se jeho bratr také dostavil. Ovšem, bylo tam i dalších 14 panovníků, kteří byli zahaleni do kožených vest a kožených kalhot. Letos byl hon mizerný, hodně foukalo, a odkloňovalo to šípy ze svého směru, panovník zatím zabil 2 zvířata, a to jednu srnu a jednoho králíka. Za to jeho bratr, zabil již 8 zvířat, 5 srnek a 3 králíky. Měl na to, totiž fintu. Vždy si na šíp pověsil závažíčko, a když začal foukat vítr, tak to ten šíp neodklonilo. Jeho bratr měl zatím nejhojnější počet zvířat. Zrovna projížděl kolem bratra.
"Haha, bratře.. vidím, že nejsi dobrý lovec." řekl s posměchem a ještě jednou se zasmál. Náhle si oba všimli velmi dobrého cíle, byl to jelen. Po jelenovi všichni touží, kdyby jste náhodou měli jelena a 2 králíky, převyšovalo by to 3 srnky a 2 králíky, proto, je tak cený.
Oba dva se rychle rozběhli k cíly, bratr měl lepšího koně a proto byl o něco rychlejší, než náš panovník. Jelen se vydal na útěk, utíkal rychle, ale lovcům neutekl. Najednou panovník předběhl bratra, před jeho obličejem prosvištěl šíp, jen tak, tak vedle hlavy, kůň se splašil málem shodil panovníka. Oba dva poté prudce vystartovali, když tu se někde vzal šíp, projel rychle a škrtl bratrovi o hrdlo, spustil se menší proud krve. Bratr se nemohl pořádně nadechnout, spadl z koně. Panovník se otočil a zděsil se. Rychle seskočil z koně.
"Bratře, bratře.. co se děje" řekl a vytáhl kapesník a dal ho na hrdlo bratra.
"To nic, to nic.." řekl z posledních sil, pak mu poklesla ruka, chvílí mu ještě tlouklo srdce, ovšem i to.. přestalo.
Panovník se dopálil, a rychle se po svých rozběhl za místem odkud prosvištěl šíp.
Všiml si postavy na koni.
"Hej.. ty! Ty hajzle jeden!"
Zařval a vytasil meč!
"Zabil jsi mi bratra!"
"Pardon pane." Ozvalo se.
"Pardon? To mi bratra nevrátí." řekl naštvaně, a hodil po něm meče. Muž popohnal koně a rychle s ním odjel.
Panovník běžel, a najednou se mu propadla noha, a ještě k tomu se zahákla za kořen, takže ji nemohl dostat ven. Na meč nedosáhl. Osvobozoval se asi 3 hodiny, nikdo mu nepomohl, hon již dávno skončil. Už nebylo světlo. Náhle uslyší prolínavý zvuk.
A zase. Všimne si siluety, a rychle se po ní otočí.
*A sakra.. vlci!*

Jak to skončilo si domyslete.

Ooo KIke to dnes páli ale už chod do postele spať

Psalas' o sobě, že jo?

Fir ja? čo? Ja nič ja muzikantka xD