Povídka ze školy

"Jo, asi jsem hluchá..." (a Ravennka neumí číst =)) tak se pousmála, "pojď, sednem ke mě do okna..." usmála se a pozvala ho dál... a rovnou cestou k ní. U okna měla přiražený stůl, na který se dalo sednout a koukat na ten pěkný výhled, který tenhle barák poskytoval - směr hospoda, dětské hřiště a les =)

"Jsi hluchá, říkal jsem, že já mám brka ." řekl mile Jason. "Tak dáme to nebo jak?" s pocitem, že ho Andy pozve dál, nebo půjde ven ,

"Nemám nic, ale nepochybuju, že Ty něco máš a přišel ses podělit..." zazubila se na Jasona, "jasněže jsem doma sama, nebo ti přijde, že by tu někdo řval, chrápal, nebo se jinak hlasitě projevoval?!" zasmála se =)

"Ahoj, no jsem se se za tebou podívat, mám nějaký brka, jsi doma sama?" řekl jí to s pocitem, že jí odpoví nazpět ...

Andina... omg snad radši Andy máma =))

"Ahoj..." usmála se Jasona od nádobí "Co Ty tady?!"

Po skončení školy

Jakmile skončila škola, vyrazil Jason za Andy, zazvonil na zvonek... Potkal ve dveřích její mámu, kterou dlouho neviděl, "Dobrý den " řekl slušně, Andina máma odpověděla a šla na nákup...

"dík," usmála se =) příjemná změna, vždycky všechny prachy musela sebrat otci, jinak by se nedostala ke koruně. A on všechno rychle poznat, když neměl v hospodě na zaplacení... takhle si spoň může koupit něco, co kdyby její matka věděla, že kupuje, tak by jí nedala ani korunu a sama by jí dala pár facek =))

"Neboj se, vzala jsem si práci s sebou.." Ale přes den ti dám volnost, večer se ti budu věnovat " byla ráda, že to dcera řekla, i když tušila, že to není pravda... "Jdu něco nakoupit, viděla jsem, že tu nemáš spoustu jídla a navíc, když tu jsem já.Nechám ti tady nějaké peníze "...

"Jasněže jo," usmála se na ní, nechtěla jí ublížit, "jenom že jsi hodně zaneprázdněná, tak aby Ti to nedělalo zbytečně čáru přes rozpočet..." nj, v týhle rodině se furt jenom lže =)) ani jinak to nende =)

"Jede někam chlastat, z chlapy z hospody, neřekl ti to, protože jsem ho přemluvila, aby to bylo překvapení!" řekla, protože s ní taky chtěla být, když jí vidí tak málo, " Já ti věřím, že by jsi to zvládla, však se vidíme málo a to nejsi ráda, že tu máš na týden mámu po dlouhý době?" řekla posmutněle..