Povídka pro více hráčů

Saiga se koukal okolo.Starý dřevěný statek moc kulek neubrání, ale zatím by to mohlo stačit."hmm, zatím se tu nic neděje" řekl si a šel za Adamsem do vnitř.Zeptal se jestli má ještě nějakou dobu zůstat na jeho statku.Stejně, jeho plány to nijak neovlivnilo, nejbližší větší obchod měl naplánován až na příští týden.

Dobře, díky mě dlouhé nezapojovanosti, přicházím,a by přispěl -

Dost mě vzalo to s tím Nargarem a proto se potuluji městem a dumám, jak ty bandity dostat . Chodím městem, poznávám lidi. Chovám se klidně, nečekám že by se můj příběh zatím nějak dále vyvíjel=). jdu se vyspat do srubu a popřemýšlím o všem,"Ráno moudřejší večera", řekl jsem a usnul .

než k Adamsovi dorazíš, ještě to celkem potrvá ...
zatím se může zapojit Saiga a James.

Ježiši no a co? No tak sem mu dal 5 dolarů a basta

Když bouřka skončila, dal jsem mladému pánovi to co se m mu nabídl, šel jsem tedy po rozmáčené cestě, která byla samé bláto, jen tak jsem se procházel a pak jsem se vydal k Adamsnovi

Nargar> že máš prachy neznamená, že je musíš hned utratit ... přečkat bouři tě nechá každý slušný člověk zadarmo, pokud už tě pustí dovnitř
Saiga> OK

Saiga dřepěl schovaný za kadibudkou, sedla na něho moucha, ale on musel být úplně potichu, tak tiše trpěl, jak po něm ta potvora lozí. Farmář Adams vyhlížel přijíždějící jezdce a když je uviděl, všiml si, že jsou to jen kovbojové ze sousedního ranče a že jen jedou kolem. "Saigo, můžeš vylézt, je to jen pár kovbojů."

Nervózně nahlas přemýšlel: "Jsem asi příliš nervózní a vystrašený, bandité nejsou tak hloupí, aby poté, co vyhrožují, zaútočili přímo. Promiň, tohle asi ještě nějakou tu chvíli potrvá. Přichystám něco k jídlu, zatím můžeš třeba prozkoumat terén."

Vlasec, řekni co se stalo se mnou a s Adamsem a bandity

za ubytování a taky jen tak, když mám 200 dolarů

pět dolarů? to je celkem pěkná suma

"Děkuji" Řekl jsem tomu chlápkovi, nabídl jsem mu krajíc chleba a 5 dolarů.

Šerifa polapení banditů potěšilo, odměna na ně vypsaná sice moc velká nebyla, 100 dolarů většině lidí za přímé ohrožení života nestojí, ale pár lidí už oloupili. "Jen co se jim trochu uzdraví nohy, budou se houpat na provaze", řekl si šerif jen tak pro sebe.

Obyvatel chatky Nargara pustil dovnitř a podiveně se díval na obvaz na jeho hlavě, který mu zakrýval jedno ucho. Jinak byl ale přátelský a nechal ho přečkat blížící se bouři u něj.