Vtipy

Dva mladi bydli v malem panelakovem byte. Dostanou chut a reknou malymu
Pepickovi, aby ho na chvili nejak zamestnali, aby se dival chvili z okna a
hlasil, co se venku deje. Pepicek hlasi: "U Ptacku se divaj na televizi, u
Kralu vecerej, u Horvatu se Horvatova sprchuje a u Kroutilu se
soulozi."Rodice se zarazi a ptaji se Pepicka, jak na to prisel."No, Honza
taky kouka z okna..."

Přijde za otcem pětiletý Synáček a ptá se, co je to politika.
„Jak bych ti to vysvětlil“, přemýšlí otec.
„Podívej se, to je jako u nás doma: Já jsem kapitalismus. Já vydělávám peníze a nosím je domů. Maminka, to je vláda. Ta mi periíze vezme, něco si nechá a zbytek přerozdělí podle svého uvážení. Naše služebná, to je dělnická třída. Ta pracuje a my ji za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla vykořisťovaná. Ty sám jsi lid. Pro tebe to všechno všichni děláme. A tvůj malý roční bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumníš tomu?“
Chlapeček se dlouze zamyslí a pak řekne: „Zatím ještě nevím, nechám si to projít přes noc hlavou“.
V noci se probudí zápachem, protože jeho malý bratříček se pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí jenom maminka a nejde probudit. Chlapec jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak si se služebnou právě hezky užívá. Ani jeden si malé postavičky nevšinme. Chlapeček se smutně otočí a Za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem pozoruje oknem tatínka se služebnou. Ani dědeček si ho nevšimne. Chlapeček se rozpláče a jde si lehnout.
Ráno se ho tatínek ptá: „Tak už víš, co je to ta politika?“ A chlapec smutně odpoví:
„Už to vím, ale je to trochu jinak, než jsi říkal včera“. “ A jak, prosím tě?„
“No, kapitalismus zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován a naše společná budoucnost leží ve sračkách“.

Blondýna jde ke schránce. Podívá se do ní, zavře ji a jde zpátky do domu. Za chvíli k ní jde zase, podívá se do ní, zavře ji a jde zpátky. Opakuje to asi pětkrát. Sousedovi to už nedá, a tak se jí zeptá: „To asi čekáte nějaký dopis od dalekého přítele, že?”
Blondýna řekne: „Ále, chodím se tam koukat, protože na počítači mám napsáno, že v poště mám novou zprávu.

"Jean, nachystejte mi kulovnici, půjdeme na ryby."
"Ale pane, neměli bychom si vzít raději udici?"
"A vy si myslíte, Jean, že když budu vyhrožovat rybáři udicí, tak mi nějakou rybu dá?"

Baví se 2 kámoši v hospode.
,,Ty vole vcera jsem se s manželkou pekne pohádal."
,,A jak to dopadlo?"
,,V pohode priplazila se za mnou po kolenou."
,,A co ríkala?"
,,Vylez z pod tý postele ty srabe!"

Probudi se žena a říká manželovi. "Strašně bych se ted chtěla milovat!" Muž se podívá na hodinky a říká: "Koho ti já ted ve 2 v noci seženu?"

Tchýně přijíždí na návštěvu, zazvoní, otevře jí ze.
- "Á, maminka. Přijela jste na dlouho?"
- "No, dokud vás neomrzím, děti."
- "A nevypijete si aspoň kafe?"

Paní učitelka ve druhé třídě na základní škole povídá: "Děti, kdo z Vás mi řekne co hezkého dělal včera po škole?". Přihlásí se Pepíček a povídá: "Včera jsem si hrál s Aničkou na písečku.." Učitelka: "Výborně, Pepíčku jestli napíšeš na tabuli správně slovo PÍSEK, tak ode mne dostaneš koláček a můžeš jej hned sníst!". Pepíček uspěl a už dlabe koláček. Přihlásí se Anička a povídá: "Včera jsem si hrála s Pepíčkem na písečku..". Učitelka: "Krása, Aničko jestli napíšeš správně na tabuli slovo HRA, i Ty dostaneš koláček!" Anička napsala a dostala koláček. Ze zadní lavice se najednou přihlásí cikán Dežo a spustí: "Včera jsem si chtěl hrát s Papíčkem a Aničkou na písečku, ale nepustili mne a házeli po mne kameny..". Učitelka: "No to smutné Dežko, ale Ty máš taky šanci získat koláček, pokud správně napíšeš na tabuli větu TO JE DO NEBE VOLAJÍCÍ RASOVÁ DISKRIMINACE !"

prodává vietnamec boty příjde zákazník prohlíží si boty pod značkou aldidas a povídá nemají tyhle boty nějak moc pruhů (měli čtyři) a vietnamec povídá čím víc pruhů tím víc aldidas

Dva muži vyjdou pozdě v noci z restaurace a vidí, jak jim v dálce mizí zadní světla posledního autobusu. „Co budeme dělat, tady taxíky nejezdí, jak se teď dostaneme domů?“, běduje jeden. „Víš co?“, navrhne ten druhý, „tady jsou garáže dopravních podniků, vlezeme tam a jeden autobus si vypůjčíme.“ „Tak dobrá“, souhlasí první muž, „tak běž pro autobus, já budu hlídat.“ Druhý muž tam vleze a když se půl hodiny nic neděje, vydá se ten první za ním. „Co se děje?“, ptá se. „Ale, nemůžu najít dvaadvacítku. Budeme muset ukrást třicetčtyřku a vystoupit u kostela.“